Budova Šoltézství - rodný dům Sofie Priessnitzové
Nejstarší budova v obci, č.p. 84, je zmiňována již před rokem 1550. Byla sídlem vedení obce až do roku 1919. Doznala řadu oprav,poslední byla dokončena nedávno. Stavebně se ale nezměnila.
17. září 1804 se do bohaté selské rodiny narodila Sofie Prissnitzová. Zcela nezaslouženě zůstává ve stínu nejslavnější osobnosti Jesenicka Vincenze Priessnitze (jejího pozdějšího manžela).
Její otec Antonín Prissnitz byl dědičným rychtářem, zastával funkci místního soudce a vedle dvou a půl lánů půdy vlastnil i krčmu, řeznictví a mlýn (podle záznamů z kroniky obce Česká Ves si rodina Prissnitzů držela rychtářství od roku 1731, kdy jej koupil Caspar Prissnitz od svého předchůdce Thobiase Hoschkeho). Matka Johana roz. Wilmannová porodila ještě kromě Sofie pět chlapců a tři dívky.
O ženichovi pro svou dceru měl Antonín Prissnitz jiné představy a námluvy mladého Vincenze z chudé chalupy na Gräfenberku s dívkou z vážené rodiny nebylo rozhodně jednoduché. Rychtářovu nelibost k sňatku zlomilo až uzdravení jeho manželky Johanny, která trpěla těžkou dnou. Vincenz prý dokázal to, o co se místní lékaři marně dlouho pokoušeli.
Ačkoliv měla Sofie s Vincenzem už před sňatkem stejné příjmení, rody příbuzné nebyly. Českoveští se v matrice psali bez „e“.
Vzali se 5. února 1828. Osmadvacetiletý Vincenz si vzal dvaadvacetiletou, ještě nezletilou Sofii. Podle tehdy platného občanského zákoníku se zletilost nabývala až ve 24 letech. Sňatek proto musel odsouhlasit Sofiin otec Antonín.
Svému muži porodila Sofie deset dětí, z nichž ne všechny se dožily dospělého věku. Zemřela tři roky po svém muži 31. srpna 1854 v Budimíru u Košic, kde žila její sestra Terezie. Pochována je po boku Vincenze v hrobce na Schindlerově promenádě v jesenických lázních.
